VŠE MOŽNÉ OD ADAMA

T3

Její konstrukci mělna starosti Ing. Honzík. Snížení hmotnosti byla dosaženo vylehčení svařované kostry vozové skříně a především použitím obou čel ze skelných laminátů, přednímu čelu dominovalo dvoudílné determální panoramatické sklo, sklopené pro zamezení reflexům z vnitřní části vozu o 30 stupňů vzad. Obě vozová čela pak byla doplněna v nadokenní části zasklenými orientacemi. Výrazné tvarové řešení čel bylo rovněž jako u typu T2 dílem architekta Kardause. Začátkem roku 1960 je již typ T3 připravován k výrobě. Výkres datovaný 1. dubnem 1960 pak navrhuje "té-trojku" v zásadě v té podobě, v níž byl nakonec vyroben prototyp pražského evidenčního čísla 6101. Dopravnímu podniku Praha byl předán 3. listopadu 1960. Pro vozy T3 byla zkonstruována zjednodušená elektrická výzbroj se zvýšenou spolehlivostí a životností opotřebitelných částí. Interiér prototypu byl vybaven červeně čalouněnými laminátovými sedačkami s topnicemi a v uspořádání 2+1, odděleným stanovištěm řidiče a zvýšeným stanovištěm průvodčího mezi prvními a středními dveřmi. Oboje krajní dveře byly široké 1300 mm a střední 1060 mm. V roce 1961 byla před první sériovou dodávkou vyrobena ještě druhá "té-trojka", která se dá považovat za druhý prototyp. Od prvního vozu svého typu se vůz ev. č. 6102 a všechny další vyrobené odlišovaly již na první pohled stejnou šířkou všech dveří - 1343 mm. V roce 1962 pak Praha obdržela vozy ev. č. 6103 - 6171 a obyvatelům města se sériový vůz T3 představil 18. listopadu 1962. Pravidelný provoz tramvají typu T3 byl zahájen 22. listopadu 1962 vozovnami Motol

a Strašnice na linkách č. 4 a 27. Jen pro zajímavost vozy ev. č. 6101 - 6125 náležely vozovně Strašnice a vozy ev. č. 6126 - 6143 vozovně Motol. Jenže ono to s tím datem zahájení pravidelného provozu nebude zas tak jisté, protože již o den dříve je doloženo nasazení vozu ev. č. 6127 vozovnou Motol na linku č. 4… Zařazování vozů T3 do pravidelného provozu provázely některé problémy. Tím nejzásadnějším se ukázalo dodávání vozů od ev. č. 6102 bez pokladen pro průvodčí. Výrobce tehdy v předstihu uzpůsobil vozy připravovanému nepřestupnému tarifu a provozu bez průvodčích. Ten byl nakonec zaveden o 12 let později. A tak toto zdržení a dlouhodobé přežívání provozu s průvodčími vyžadovalo dodatečný zásah do již vyrobených vozů. Jako zcela nefunkční se ukázaly převinovací orientace umístěné pod zasklenými čely a proto již v roce 1963 padlo rozhodnutí o jejich odstranění a náhradě prosvětlenými plechovými číselnými orientacemi na předních čelech vozů a běžnými linkovými orientacemi na bočnici. Teplé léto roku 1963 ukázalo na nedostatečné větrání interiéru - typ T3 byl dokonce považován za nejhůře větratelná vozidla. Jenže jak šla doba ukazovalo se - že přes všechny dětské nemoce - se "té-trojky" stávají spolehlivými vozidly a jejich dodávky pokračovaly v hojném počtu.